Tippleři
V současné době se věnuji především chovu anglických tipplerů. I když letošní (2011) sezona byla ta nejhorší ze všech co se zabývám chovem těchto úžasných vytrvalců, tak i nadále považuji anglické tipplery za nejlepší z vytrvalostních letců. Taky jsem zjistil příčinu mých letošních katastrofálních neúspěchů Věřte, nevěřte jsou za tím vším kočky, ale to zase někdy příště a mám představu, že příspěvek se bude jmenovat „el. ohradník“ . Jak jsem se už dříve zmínil, tak k chovu anglických tipplerů mne přivedl kamarád Karel Czyž, který mne do začátku založil i slušným hejnem chovných holubů a taky mi hned řekl toto máš pro začátek, abys se naučil zacházet se sportovci, poněvadž toto je úplně něco jiného než ti brojleři co jsi choval doposud. Měl pravdu a nestydím se přiznat k tomu, že dodnes za těch šest let co je chovám o nich ještě vím dost málo, protože každou chvíli mne něčím překvapí a to je na tom to nejlepší.
Na další rok to už jsem byl členem Českého klubu chovatelů tipplerů KCHT se zase u mne objevil Karel a z auta vytáhnul bednu s holuby se slovy dovezl jsem ti něco z Rakouska a já na něj vytřeštil oči a on jenom nedívej se tak b…, no přece tipplery. Já na to vždyť mám plný holubník a voliéru. To nevadí dáš to klukům, anebo do mražáku a tady máš prvotřídní materiál od mého kolegy z Rakouska. Polovinu mám doma a druhou jsem dovez tobě, tak opatrně s nimi a měj je rád. Ano, měl pravdu. Dodnes mám na holubníku holuby z této krve a mohu říct, že jejich potomci jsou pořád nejúspěšnější v mém chovu. Samozřejmě, že mám více linii, poněvadž člověk je tvor zvídavý a pořád zkouší zdali nenajde něco ještě lepšího než to co má doma. Takže mám na holubníku i originály z Kosova, které jsme dovezli osobně já František Otta (náš bývalý předseda ). Byl to ohromný zážitek, hlavně těch cca.30 hodin ve městě Prizren, kde nás hostili a vodili z holubníka na holubník a nejvíc mne dostalo to jak takový drobný tvoreček, jako je tippler sblíží lidi, kteří mají dosti odlišnou mentalitu a jiný styl života, avšak láska k těmto holoubkům je stejná. Více o naši návštěvě v Kosovu si můžete přečíst na stránkách F. Otty, kde je publikováná moje „reportáž“ z této cesty. Považuji za zbytečné, aby jeden a tentýž článek byl na dvou wewečkách.
Moje výsledky v soutěžních letech nejsou nějak moc výborné, ale jeden krásný čas zaletělo moje hejno mladých tipplerů a to 16 hodin a 1 minuta, což je zatím nejdelší čas, který zaletěli moji holubi v soutěži. V tréninku se mi párkrát stalo, že holubi přeletěli do tmy, což znamená, že za světla nedosedli na střechu holubníku nebo baráku, ale zůstali ve vzduchu. Jestli létali celou noc, nebo během noci dosedli někde do stromů to já nevím a myslím, že drtivá většina chovatelů je na tom stejně. Jsou názory i takové, že holubi zaletí nad osvětlené město či sídliště a tam létají do rána. Je pravda, že jak se ráno vrátí na holubník jsou vyhublí, načepýření, zkrátka vypadají moc unaveně a já jim vždycky říkám dobře vám tak, máte poslouchat signál, když vás chci stáhnout domů. Toto co jsem teď popsal je jedna z věcí, které zatím nemám zvládnuté a je toho ještě mnohem víc. Například při zalétávání ( podotýkám mých mladých) mám dost vysoké procento ztrát a to převážně těch nejlepších. Zvedne se ze střechy po prve a za chvíli je v obrovské výšce jenom taková tečka. Převážně ho už neuvidím, ale jsou případy, že se na druhý nebo třetí den vrátí. Stalo se mi už, že se vrátil pátý den a ten byl tak hladový, že venku mi sedl na ruku a zobal. Úžasné je jak se dá dohromady dobré hejno a pravidelně co třetí den je vypustíte a oni natěšeně létají stabilně 8 -12 hodin. To je ideální pro trénink, avšak to netrvá pořád ( z toho důvodu je dobré trénovat tři hejna, což právě vychází každý třetí den ), stačí že hejno přeletí a pak se delší dobu dává dohromady než je opět v dobré kondici, anebo v této sezoně toto hejno už nic pořádného nepředvede. Taky se mi stává, že některé hejno ztratí chuť do létání. Tam může být příčin několik a to zdravotní stav celého hejna, jednoho nebo dvou, tří jedinců, anebo „leze“ na ně puberta a to je konec, poněvadž jak rozdělíte hejno na samce a samice a než si opět zvyknou létat v novém hejnu je po sezoně. Z toho důvodu na jaře nijak nespěchám, poněvadž mi právě toto dělalo problémy v polovině letové sezony mladých. A takových zádrhelů a problému je spousta a tippleři jsou pořád o krok přede mnou a to je na tom to vzrušující. Takže při těch sportovcích, jak ja jim říkám si člověk užije adrenalinu ažaž a prakticky z domova paty nevytáhne. Pro důchodce jako jsem já to je ideální zábava a takový návrat do mých mladých let. Chov tipplerů vřele doporučuji.