Noční let tipplerů.
Noční lety tipplerů je neodmyslitelná součást špičkového-rekordního výkonu soutěžního hejna . V zeměpisné poloze naší vlasti je možné za denního světla dosáhnout nejdelšího času něco přes sedmnáct hodin a to ještě je podmíněno dobrým počasím, to znamená že je jasno a tudíž se začíná pozdě šeřit.
K tomu, aby se tippleři naučili dosedat na holubník za tmy je zapotřebí hned několik věcí. Musí se zhotovit nezbytné osvětlení dosedu, vhodní dropeři ( vábnici ), nebo jiný druh vábení (bílý podnos, bílý plášť či klobouk, pískání, nebo jiný zvukový či optický signál) a v neposlední řadě trpělivost a souhra se svými holoubky. Z těchto důvodů jen velmi zkušení chovatelé zvládnou se svým hejnem noční lety, nebo přesněji přistávání hejna do tmy.
Dnes mi popis takového úspěšného přistávacího manévru poslal přítel a kolega z našeho českého KCHT Míla Tlučhoř i s fotodokumentaci a dovolil mi to celé zveřejnit na mých stránkách za což mu moc děkuji.
Obrázky jsou ve fotogalerii pod Noční let tipplerů.
Pavel Motyka
Ahoj chlapi.
Protože létání na tmu je docela adrenalin a dosedání při umělém osvětlení ještě větší, tak jsem se to pokusil zdokumentovat. Dcerka fotila a já pískal a házel proso na dosedací desku. Záběrů jme pořídili hodně, ale v tom fofru se jich většina nepovedla, byla na nich jenom ta tma. Na dosedací desku svítí z boku jeden halogen 300 W a ve voliéře kam pak holubi zaskakují jedna žárovka 75 W a do oblohy pak svítí jeden malý halogen asi 100 W. Tato světla rozsvítím ještě než nastane tma. Jak to dělají ti tippleři na obloze že na to létání vidí to nevím, ale jedno vím určitě, musí být poslušní a reagovat perfektně na droppera a v tom je ten největší kumšt je toto naučit, aby šli na dosednutí jenom na toho droppera a pak to jde již docela samo. Jo a pak to ještě naučit ty správné maratónce co zaletí těch 23 hodin J, ale kde je sehnat, že? Shannon bydlí daleko, na lodi se bojím a trpím mořskou nemocí, do letadla bych nevstoupil protože do těch linkových nedávají cestujícím padáky a kdyby tedy dávali tak člověk neví, jestli by nebyl od Kalouska, takže by mu nebyl stejně nic platný a v tom tunelu pod tím kanálem La Manche bych se asi zbláznil jelikož trpím klaustrofobií. Takže si na ty rekordy nechám zajít chuť, on by to stejně Tafi špatně nesl J a tak uvidím, jak to s tím hejnem půjde dál, zatím jsem s ním zalétl nejvíce a to pouze jedenkrát 11 hodin se čtyřhodinovým letem po tmě, myslím že zatím na víc nemají a pak přeci jenom je zima a tak není třeba je tolik honit.
Foto č.1….. Dropper ( čínský racek) i já jsme připraveni na dosednutí hejna, zatím netušíme, tedy alespoň já, kde ti tippleři jsou. To červené světélko na foto je na Brdech takový ten zesilovač signálu pro mobily.
Foto č.2….. Bylo tedy zataženo a teprve až na této fotografii jsem zjistil, že zasvítil měsíc. Pokud to není měsíc, tak je to UFO. Na dosed se chystá moje letošní odchovaná holubička, je to mladší sestra těch dvou tipplerů co létají Milanu Černému celou noc.
Foto č. 3….. Na dosednutí se chystá letošní holoubek, kterého mne věnoval gratis i s několika dalšími Tafi. Tafi díky ti.
Foto č.4 a č.5….. Je to ten jeden a ten samý holoubek, je to kříženec z linie Kocholl a ta černá kapratá holubička co zobe na obou fotkách proso je jeho sestra z jednoho hnízda.
Tak to je vše co se podařilo zdokumentovat, ale docela jsme si to s dcerkou užili, já si to tedy pokud počasí dovolí užívám 2x v týdnu a chlapi věřte tomu, že to stojí za to, když z té tmy najednou začnou sedat na desku holoubci. Já jím říkám moji NOČNÍ ANDĚLÉ a vůbec při tom nemyslím na nějaké rekordy či závratné časy, je to fakt super zábava, trocha adrenalinu, ale především o tom, mít rád své holoubky a věřit jim.
Zdraví Míla.