.
.O mně.
Jak již jsem napsal v úvodu nyní jsem chovatelem anglických tipplerů a vysokoletců. Chci vás seznámit s moji chovatelskou minulosti po současnost. K holubařině mne přivedl můj otec v osmi létech, když mi přivezl ze Slovenska jeden pár voláčů a udělal mi pro ně nad verandou můj první holubník. Nebyla to žádná sláva poněvadž tam bylo celkem nízko, ale mně jako malému chlapci to až tak moc nevadilo. Ze začátku mi ti holubi až zase tak moc neříkali, ale časem, když přišly první mladé a kamarádi z vesnice začali projevovat zájem o moje holuby jsem si začínal uvědomovat, že něco mám a je to moje. A tak jsem postupně podléhal „ vleklé nemoci“, která je nevyléčitelná a jmenuje se holubařina.
Potom následovaly různá plemena jako moravští pštrosi, polské rysy, koburské skřivany, české staváky, hofligry ( pravděpodobně pražský rejdič středozobý ) a samozřejmě různí kříženci, které jsme si my kluci mezi sebou měnili. Vzpomínám, že cena jednoho holuba se pohybovala 5-15 korun za kus a když jsem si jednou koupil pár moravských pštrosů modrých bělopruhých za 40 korun, tak se kluci na ně chodili s úctou dívat. Stejně jsem je za rok vyměnil a dnes už ani nevím za co. Nejkrásnější na tom bylo, když se tak s odstupem času dívám,že všechny holuby lítaly, polařily a hlavně žádné nemoci. Když na jaře, nebo na podzim jezeďáci zaseli, tak za dědinu na jejich lány létala ráno hejna stovek holubů a tehda se stávalo, jelikož seli obilí, nebo směsky mořené, že to odnes některý mladý na hnízdě a to bylo vše.V době učňovských let jsem přešel na chov poštovních holubů s kterými jsem dosahoval střídavých výsledků. Před nástupem základní vojenské služby jsem celý chov prodal a nastala delší pauza, kterou jsem prakticky ani nepřipouštěl, ale je to tak.
Po dlouhé době 31 let ( celou dobu jsem strádal, kde jsem se pohyboval či už autem, nebo vlakem mé oči bloudily jenom po střechách a hledaly holuby ) jsem opět začal holubařit. Mé druhé začátky byly opatrné pomalé až nesmělé, avšak dopředu promýšlené, jenom abych manželku moc nevylekal. Začal jsem malou voliérou před hospodářskou budovou do které jsem pro začátek umístil čtyři páry kingů, které jsem nakoupil na burze v Ostravě a následně jsem vstoupil do ZO ČSCH Třinec, kde jsem později zastával čtyři roky funkci jednatele ZO. A začal jsem vystavovat a přišla první studená sprcha, když mi na mé „ nádherné“ strakaté kingy dali nejvyšší ohodnocení 90 bodů. V té době ještě spolehlivě fungoval kurýr, tak jsem si přes časopisy chovatel a fauna objednal několik párů texanů a z kingů byla vynikající polívka a ta fakt neměla chybu. Přišla další výstava a to už jsem si s texanama zpátky přivezl čestnou cenu a pohár. Na jaře jsem za barákem postavil druhou voliéru podstatně větší(4x5m) a přidal další plemeno a to mondény. Na mondény jsem měl taky od začátku štěstí a tak jsem začal vozit z výstavy dvě ČC a dva poháry (píši z výstavy poněvadž jsem zásadně vystavoval 1x za sezonu a to v naší organizaci ).
V roce 2006 mne na naší výstavě oslovil přítel Karel Czyž, dnes můj nejlepší kamarád, jestli bych neměl zájem o chov anglických tipplerů, že nově založili Český klub chovatelů tipplerů a já na to, že ano, že už delší dobu na internetu na jejich stránky chodím a vše o tipplerech už znám skoro nazpaměť. Slovo dalo slovo a za měsíc po výstavě jsem měl od Karla 16 kusů angl. tipplerů pro začátek doma. A tak nastal čas pro realizaci mých tajných plánů tj. úprava volier pro létavá plemena. Tak jsem se stal chovatelem sportovních holubů za asistence mírné nevole mé tolerantní manželky. Do dnešní doby jsem vedle tipplerů vyzkoušel několik plemen vysokoletců, tleskačů a akrobatů. Zatím jsem to ustálil na tří plemena, jako první a určitě stabilní jsou tippleři, za vysokoletce to vyhráli u mne budapeštské a jako třetí ( zatím na zkoušku ) bakinské tleskače, které se údajně chovají ve vzduchu jako pomalé vysokoletce, avšak začnu je testovat až příští rok.To je zhruba vše o mně co se týče holubů.
Pavel Motyka